Další téma péče o děti je ošetření dítěte s akutním bolestivým stavem.

Tento článek hovoří o ošetření v ordinaci příslušného lékaře, kam dítě chodí, kde je registrováno, zde se nemluví o ošetření na zubní pohotovosti - to je zcela jiná kapitola, bohužel značně neveselá.

Nejdříve si musíme sdělit, že k tomu by vlastně nemělo dojít. Pravidelné návštěvy a ošetření by mělo vést k tomu, že taková práce není potřeba nebo jen celkem vzácně. Zase zde máme několik počátečních podmínek: Chodilo dítě na pravidelné prohlídky ? Je dítě celkem zvyklé na naši práci ? Jak je dítě staré a jak se chová ? Jaká je spolupráce rodičů ? Konkrétní situace: Jaký je konkrétní zdravotní nález u dítěte a rozsah ošetření ? Stačí jednoduché ? Nebo náročnější ? Hodí se to do konkrétní situace ?

Malé odbočení.

Nedoporučuji chodit s dítětem na poslední chvíli, dvě hodiny před odletem na zahraniční dvolenou. Budete se divit ale stává se to... Jen tak mimochodem....zubní bolesti nepadají z nebe, obvykle se hlásí dopředu dosti dlouhou dobu... je tedy dost času to řešit se svým lékařem.

Opět nedoporučuji řešit bolesti dítěte návštěvou zubní pohotovosti... tam jen opravdu v naprosto nutném případě. Protože jestli si myslíte, že pohotovostní lékař se bude nad dítětem rozplývat a hrát si s ním - velmi se mýlíte. S dalšími 8 - 10 bolestivými stavy v čekárně je to vyloučeno. Tam to musí jít rychle.... dál to rozvádět nebudu, možná jste si již na zubní pohotovosti zažili svoje.

Obvykle zubní lékaři ošetřují bolestivé stavy ráno - je však možné řešit ošetření dítěte dohodou na hodinu, kdy není ordinace tolik pracovně zatížena, třeba mezi 11 -12 hod. Nebo po poledni, záleží na konkrétních podmínkách. Ošetření dítěte má probíhat v klidu, bez napětí, s dostatečným časem - to někdy ráno nelze zajistit. Tady opravdu záleží na organizaci práce pracoviště a vzájemném pochopení. Pracuji už skoro 35 let a vím, že někdy příliš pečlivé maminky zmatkují, trošku vyrábějí chaos. Naše věci jsou nepříjemné nikoliv však smrtelné - trpělivostí to vyřešíme.

Zopakuji základní věci: chodit s dítětem pravidelně, získá návyk, přestane se bát...

Pro rodiče: nezmatkovat, vědět základní informace, jak dlouho ho to bolí, kolik dnů, jak často během dne, při jídle, budí ho bolest v noci, atd. Budete se divit ale někdy teprve v ordinaci se na to rodiče dítěte ptají...

Problém těžko ošetřitelného dítěte. Je poměrně velmi, velmi zřídkavý. Tady se pohybujeme na pomezí psychologie, rodinné sociologie, snad i psychiatrie. V populaci je určité množství tzv. neurotických jedinců. Tam, kde se potká tento fakt s redukovanou péčí o dítě v rodině z nejrůznějších důvodů - jak to říci jinak zdvořile ? - tam, to je problém.

Po přezkoumání situace dítěte a také trochu poznání rodiče je (pokud možno) vhodné získat čas. Opět platí snažit se návazat kontakt. V mé ordinaci řešíme tyto situace vhodnými sedativy a přípravou dítěte. Spolupráce rodiče je zcela nezbytná a musí být s celkovou strategií dobře obeznámen. Jde o snížení intenzity strachu a úzkosti užitím tabletkových sedativ. Obvykle se pak náš výkon zdaří dobře a bez potíží - dítě ale musí být dále pod dohledem rodiče. Je zajímavé, že dítě naši práci vnímá, ovšem tolik nebojuje. Zpětně je schopno si uvědomit, že o tolik nešlo, že vlastně naše práce nebyla pro něj až tak zatěžující. Jinými slovy... trénujeme ho, přivykáme. Je pravidlem, že po užití sedativ 2x, 3x, přestaneme sedativa používat, protože si již dítě zvyklo a je schopno ošetření vydržet. To je samozřejmě velmi pozitivní. Domyslete, když by byla použita celková anestézie.... pak takový prožitek překonaného nemá - strach v něm zůstává, nebyl odbourán. Tady se už pohybujeme téměř na "freudovské" psychoanalýze... ale něco na tom je.

Závěrem, nejsem specialista na dětské zubní lékařství, zabývám se trochu něčím jiným, ovšem více než 30let práce, také s dětmi, člověk si prostě něčeho všimne.

A tak vám přeji, vašim malým i větším aby jste nás zubní lékaře nějak snášeli, ona ta péče o vaše děti také pro nás není snadná, někdy je člověk opravdu "vyždímaný", má toho dost. Vzájemné pochopení je nezbytné.

S úctou k vašim dětem,

MUDr. Ladislav Záruba, 29.12.2013