Vážení čtenáři těchto řádků,
asi jste si přečetli milý text mé paní asistentky Hany Holíkové.
Zachycuje její poznatky tak, jak to v provozu naší ordinace vypadá. Pokládám za vhodné také napsat pár poznámek k dětské zubní péči, jak to odpovídá mé zkušenosti
a jak já přemýšlím o dětské zubní péči. Ošetřování dětí bylo vždy součástí mé zubní praxe. Za těch několik desítek let si člověk, nějaký postoj vytvoří. Není to jen o práci, je to také o vnímání postojů rodičů, o tom jak se dítě mění, jak prospívá, atd. V tomto textu se chci věnovat tomu co považuji za zdaleka nejdůležitější a to je začátek....začátek, znovu začátek. Začátek je náročný a musí být dobře pochopen. Mluví se o tom, kdy se má dítě poprvé objevit v ordinaci zubního lékaře. Můj názor je ten, že je to adekvátní době, kdy už má rozvinuto určité sociální vnímání, a je na tom dobře i motoricky. Co to znamená? Tj. umí chodit docela obstojně, umí si vybrat hračku, komunikuje v přítomnosti rodiče i s cizí osobou - mou sestřičkou. Dobře rozeznává mezi blízkými a cizími. Tomu odpovídá věk asi od 1,5 - 2 roky.Dítě v té době nemůžeme podceňovat, pamatuje si všechno. Extrémně tedy záleží na vlídném přijetí, klidném prostředí, naprosto nepospíchat. Dívám se na tu situaci očima dítěte...je v neznámém prostředí a bojí se neznáma.

Ano, více či méně se bojí neznáma. My dospělí se také bojíme neznáma, jen je to u nás zasunuté hluboko v minulosti, překryto zkušeností, také se říká "cefalizované" zpracováno rozumem. To dítě samozřejmě nemůže, protože jeho rozoumek teprve začíná pracovat a má pouze nevelkou paměťovou zkušenost. To nemusí být naše nevýhoda, právě naopak. Ale jak na to? A nabízí se určitá zřejmá metoda, jak s dítětem zacházet. Během roku, 2 - 3x, v podstatě krátké "seznamovací" návštěvy. Prvá návštěva je krátká. Probíhá poznání prostředí, vybrání si hračky, kontakt se sestřičkou. To je důležité, protože ta upomíná dítěti maminku právě svým chováním a jednáním. Některé sestřičky se dovedou s dětmi opravdu pomazlit..
Děti to docela akceptují. Jestliže se dítě brání, pak má strach a násilím ho samozřejmě nemazlíme. Je vhodné dítě pozorovat "jen tak bokem", jen tak situaci "přihrávat". V prvé návštěvě dítě tedy vnímá další ženu (sestřičku) a dalšího pána (lékaře). Dává si to podvědomě do souvislosti s tím, co zná. S nějakou hierarchií lidí, které zná. To je vědecky...komparování, srovnávání. Pochopitelně na jeho úrovni. Pro nás zní kategorický imperativ...nevystupovat nijak nápadně, nepřibližovat se nějak nevhodně do těsné blízkosti dítěte. Používat to, co zná...hračky, plyšáčky. Mluvit na něj jemně, atd. Některé malé děti jsou takové zaražené, mlčenlivé. V pohodě... nechat je v klidu.

Věnujeme se rodičům, probíráme dětskou životosprávu, čistění dětských zubů, atd. To všechno jsou informace pro rodiče, takže malý brouček je klidu, buď si hraje nebo jen tak pozoruje situaci. Nechme ho být. Nemusí hned otevírat pusinku, když nechce. Do budoucna musíme myslet. Samozřejmě z uvedené situace existují výjimky, např. rodiče něco v pusince dítěte zneklidňuje, něco není v pořádku.

Dobře, budeme opatrně vyšetřovat ale pusinku dítěti otevírá rodič. Dost často pozorujeme, že po několika minutách, když se bavíme s rodičem, dítě oživne, opustí svou židličku
a vydá se zkoumat místnost. V podstatě je to dobré znamení, proběhla docela dobrá adaptace na prostředí. A je čas návštěvu ukončit. Na poprvé to stačilo.
V další návštěvě, třeba za 1 - 2měsíce se vše opakuje s určitým větším stupněm zátěže. Např. počítání zoubků horní a dolní čelisti, vypláznutí jazyka - tohle rošťačení zvlášť děti baví, atd.

O co jde? Jde o pozvolné získání odolnosti dítěte na prostředí a práci ordinace. Znovu opakuji, dítě si pamatuje všechno, nezdá se to, ale je to tak. Po nějaké době známosti nás dítě bere jako jakousi "poznanou nutnost". Je to nechutný existenciální výraz ale asi docela platí. Radost z nás nemá ale dobře ví, že ho v ordinaci nic zlého nebo nepřátelského nečeká.
Jsme na jeho straně ale trochu jiným způsobem. Odolnost dětí při některé náročnější práci mě až překvapuje, teď samozřejmě hovořím o dětech starších. Když se sejde soulad chování a přístupu rodičů, jednání nás profesionálů a odolnosti dítěte pak je člověk až zaskočen takovým milým zvláštním způsobem. Medicína někdy ukazuje vlídnou tvář...

Tenhle text považuji za velmi důležitý, důležitější než psát o vrtání zubů, atd. To ještě přijde. Toto všechno není nějakým mým vynálezem, spousta zubních lékařů přemýšlí stejně a postupuje zhruba obdobně. Nedávno jsem četl stať zubního lékaře z 20 -30 let minulého století. Uvažoval hodně podobně. Hlavně broučkům nedělat moc problémů.

Úloha rodičů: udělat si čas a začít asi od dvou let dítěte chodit čas od času do ordinace, znát základy dětské životosprávy a její vztah k zoubkům, čistit dětem zoubky a vést je k ústní hygieně. Není to těžké, děti baví mít svůj kartáček a celkem rádi čistí své zoubečky.

Příště popojedeme trochu dále. Dnes jsem pojednal o dětech ve věku 2,3,roky.

Probereme starší předškolní věk.

Děkuji za pozornost.

MUDr. Ladislav Záruba